Bahá’í v České republice

Přestože je Bahá’í Víra nejmladším náboženstvím na světě, její historie je ohromující. To platí, jak o její historii v Íránu, Iráku, Turecku či Izraeli, tak i v jakékoli jiné zemi na světě. Dějiny Bahá’í Víry v bývalém Československu nezačaly až v roce 1989, ale již mnohem dříve.

Píše se rok 1910 …

Má se zato, že prvním Bahá’í v Československu byl Miloš Svatopluk Wurm. Zasvětil svůj život Víře, kterou přijal a do šíření jejíhož učení byl aktivně zapojen. V roce 1910 vydává a překládá knížku pod názvem „Mírové hnutí na východě“. Je o něm také známo, že přednášel o Bahá’í Víře a v Praze uspořádal výstavu Bahá’í literatury.

V meziválečném období - T.G.Masaryk a E.Beneš se vyjadřují k Bahá´í učení

V období let 1926-1939 obeznámila americká Bahá’í novinářka a esperantiska Martha Root prvního československého prezidenta T.G. Masaryka a tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše s etickými principy a světovou všeobsahující vizí Bahá’í Víry. O přijetí slečny Root T. G. Masarykem v březnu 1928 hovoří deník České slovo.

Jak na T. G. Masaryka, tak i na Edvarda Beneše učinilo učení Bahá’í Víry silný dojem, jenž při několika příležitostech také vyjádřili. T.G. Masaryk souhlasil s tím, aby jeho názor na hodnotu Bahá’í principů byl uveden v úvodu českého překladu knihy Bahá’u’lláh a nová doba.

V letech 1926-1939 dochází k rozvoji pražského Bahá´í společenství. Vydává se Bahá’í literatura a učení Víry se dostává do povědomí lidí.

2. světová válka až rok 1989

Během 2. světové války byla veškerá činnost zastavena. K obnovení dochází opět v poválečných letech. V polovině 50. let se v Praze uskutečňovala pravidelná setkání určená k modlitbám, meditacím a studiu jejichž iniciátory byli hlavně Vuk Echtner a Juliana Bendová. Výbor, jenž byl zodpovědný za tyto schůzky, se snažil získat do pronájmu místnost a požádal o svou registraci jako duchovní rada. Na tuto žádost jim bylo odpovězeno zatýkáním a 9. července 1958 také uvězněním několika z nich. Většina z nich musela být pro nedostatek důkazů propuštěna, avšak Vuk Echtner byl odsouzen na 3,5 roku nepodmíněně, ke ztrátě občanských práv a propadnutí zabavených věcí.

Následovalo dlouhých 30 let, kdy se Bahá’í nesměli setkávat. Toto období však bylo prolomeno politickými změnami v listopadu roku 1989, jež umožnili znovuobnovení Bahá’í činnosti.

Období po listopadu 1989

Za pomoci Bahá’í věřících ze zahraničí byla v několika místech Československa ustanovena Bahá’í společenství a s rostoucím počtem věřících českého původu mohly být zvoleny první Místní duchovní rady (červen 1990 MDR Prahy, leden 1991 MDR Bratislavy, Brna a Olomouce). Národní duchovní rada Československa je zvolena rok poté 27. dubna 1991. Bahá’í společenství se v této době zaměřuje především na šíření Víry prostřednictvím veřejných přednášek nebo celých projektů v jednotlivých městech. Je také založeno Bahá’í nakladatelství s.r.o., které vydává Bahá’í literaturu. V roce 1993 začíná sloužit byt na Lucemburské ulici v Praze 3 jako národní Bahá’í centrum. Až v roce 1998 dochází k administrativnímu rozdělení českého a slovenského Bahá’í společenství, kdy je místo jedné Národní duchovní rady zvolena NDR České republiky v Praze a NDR Slovenské republiky v Bratislavě.

Principy víry jsou šířeny a propagovány také na školách , např. v Mladé Boleslavi a v Praze během roku 1998 proběhly literární soutěže pro studenty středních škol na téma světoobčanství, které vyvrcholily velkými kulturními akcemi - festivalem Světoobčanství. Bahá’í Víra v ČR nachází stále častěji své vyjádření také v umění. Hudební skupina Stopy v písku, která je ve své tvorbě inspirována Bahá’í učením, vydává v lednu 1999 své první CD pod názvem „Někde v půli světla“ a roce 2001 CD pro děti „Učiň mě zářící hvězdičkou“. Taneční skupina Anthems of Unity, kterou tvoří studenti z Townshendovy mezinárodní školy v Hluboké nad Vltavou vyjadřuje tancem pohled mladé generace na společenské problémy a jejich řešení pomocí Bahá’í principů.

V posledních letech se činnost Bahá´í společenství zaměřuje na povznesení okolní společnosti pomocí aktivit, které jsou otevřeny všem lidem. Ve většině společenství se pořádají Setkání pro potěchu duše (setkání se čtením citátů a modliteb) a probíhají kursy věnované rozvoji duchovní stránky člověka. Další aktivitou jsou hodiny duchovní výchovy pro děti.