Každé náboženství, tedy i Bahá'í víra, má ve svém základu víru v jediného Boha, jenž je Nepoznatelnou Podstatou, Příčinou existence, Esencí všech esencí, Stvořitelem světa bytí...Znamená to, že pro člověka neexistuje žádné přímé spojení s touto Bytostí a jakákoli představa o Ní je pouhým výplodem představivosti stvořeným v lidské mysli. Žádný člověk nemůže překonat hranici, jež je mu vymezena. V tomto kontextu lze vztah člověka a Boha přirovnat ke vztahu stolu a tesaře, který stůl vyrobil nebo obrazu a malíře, který obraz namaloval. Existence tesaře je pro stůl naprosto nepochopitelná, stejně jako existence malíře pro obraz. Bůh je Stvořitelem vesmíru a Země, rostlin a zvířat a také lidské bytosti. Prvotní příčinou našeho stvoření je láska.
Ó synu člověka! Miloval jsem tvé stvoření, stvořil jsem tě tedy. Proto Mě miluj, abych mohl jmenovat tvé jméno a naplnit tvou duši duchem života.(Bahá'u'lláh, Skrytá slova - z arabštiny 4)Ačkoliv Boží existence daleko přesahuje lidské chápání, Jeho láska na nás neustále proudí jako životodárný déšť. Tímto deštěm je Věčná Smlouva, podle níž nás Bůh nikdy neopustí a neponechá nás bez vedení. Kdykoli lidé zapomenou na Boha a Jeho vedení, objeví se Projev Boží, který předává lidstvu Boží vůli a záměr.
A protože nemůže být pouta, jež by přímo spojovalo jednoho pravého Boha s Jeho stvořením, a protože pomíjivé se nemůže v nejmenším podobat Věčnému a nahodilé Absolutnímu, On nařídil, aby se v každém věku a zřízení projevila v království země a nebes čistá, neposkvrněná Duše. (Bahá'u'lláh, Bahá'u'lláhovy vybrané spisy XXVII)Projevy Boží jsou ony Bytosti, které lidem odhalují Boží Slovo a Jeho Vůli. A proto, když jim nasloucháme, odpovídáme na volání Boha.
Koncept " Projevu " lze dobře demonstrovat na příkladu slunce a zrcadla. Slunce a jeho sluneční paprsky přinášejí světlo a teplo, bez nichž by na zemi neexistoval život. Slunce nesestupuje na zem a ani zem se nepřibližuje slunci. Kdybychom se chtěli slunci přiblížit, ba jenom se na něj zpříma podívat, nesnesli bychom to. Vezmeme-li však vyleštěné zrcadlo a otočíme ho ke slunci, spatříme v něm věrný obraz slunce. Čím dokonaleji bude slunce vyleštěné, tím dokonalejší bude jeho obraz.
Božskou skutečnost lze přirovnat ke slunci a Jeho lásku představuje světlo a teplo jež vydává. Projevy Boží jsou jako dokonalá Zrcadla, jež odráží v plné záři světlo Boha. Všechna tato Zrcadla odrážejí stejné Světlo. Zatímco Bůh je pro nás nedosažitelný, Projevy Boží jsou nám čas od času sesílány a žijí mezi námi, dávají nám vedení a naplňují nás energií, kterou potřebujeme pro náš materiální a duchovní vývoj.
Mezi tato Zrcadla patřily v minulosti takové Postavy jako Abrahám, Mojžíš, Ježíš, Budha, Mohamed, Zoroaster a další. Zamyslíme-li se nad současným stavem lidstva, budeme souhlasit, že nastal čas, aby se objevil další Projev Boží. Bahá'í věří, že Projevem Božím pro tuto dobu je právě Bahá'u'lláh.
Bahá’í je člověk, který věří, že Bahá’u’lláh je Posel Boží pro náš věk a v důsledku této své víry dodržuje a řídí se zásadami a zákony, které Bahá’u’lláh přinesl. Bahá’í je člověk, který uznává postavení Předchůdce Bahá’í víry Bába, zakladatele Bahá’í Víry Bahá’u’lláha a zplnomocněného Vykladače Bahá’í učení a nástupce Bahá’u’lláha, kterým je ‘Abdu’l-Bahá.
Takový člověk by měl dříve, než se prohlásí za Bahá’í věřícího, získat základní informace o třech výše uvedených ústředních Postavách Bahá’í Víry stejně jako o existenci Bahá’í zákonů a Bahá’í správního systému. Nemusí znát všechny důkazy, celou historii, zákony a principy Víry, ale měl by mít uvedené základní informace a měl by mít v sobě jiskru víry a lásku k Bahá’í učení a jeho zakladatelům. (V Bahá’í Víře neexistuje nějaký obřad přijetí víry jako je např. křest těsně po narození dítěte či v dospělosti.)
Bahá’í mezinárodní společenství je nevládní organizací, která zastupuje 183 Bahá’í národních duchovních rad z celého světa, včetně Národní duchovní rady Bahá’í ČR.
Bahá’í mezinárodní společenství oficiálně spolupracovalo již od roku 1926 s tehdejší Společností národů, od roku 1948 oficiálně spolupracuje s OSN jako nevládní organizace.
Bahá’í mezinárodní společenství působí zvláště na poli výchovy ke světoobčanství a lidským právům, ekonomického a sociálního rozvoje, rovnoprávnosti mužů a žen, zlepšování zdraví, ochrany životního prostředí a větší spolupráce mezi národy a náboženstvími. Bahá’í mezinárodní společenství má poradní status u Hospodářského a sociálního výboru OSN (známém jako ECOSOC) a u Dětského fondu OSN (UNICEF). Též pomáhá v činnosti Světové zdravotnické organizace (WHO), Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Rozvojového fondu OSN pro ženy (UNIFEM).
Bahá’í mezinárodní společenství spolupracuje též s celou řadou dalších nevládních organizací. Je členem Světového fondu pro ochranu přírody (World Wide Fund for Nature’s Network on Conservation and Religion), střediska „Naše společná budoucnost“ v Ženevě (Centrer for Our Common Future), organizace Vzdělávání pro všechny (Education for All Network) a společnosti pro potravinový program pro Afriku („Advocates for African Food Security“)
Bahá’í vize budoucnosti je velmi pozitivní a optimistická. Tato vize vychází ze základního porozumění skutečnosti, že všichni lidé byli stvořeni, “aby nesli kupředu neustále se rozvíjející civilizaci.” Tento rozvoj civilizace významně ovlivňuje učení Poslů Božích, kteří přicházejí k lidstvu v různých etapách jeho vývoje. Bahá’u’lláh prohlásil, že nadešel čas, aby si lidstvo ve vší své rozmanitosti uvědomilo svůj netušený potenciál žít na této malé planetě v jednotě a ustanovit světovou federaci založenou na míru, spravedlnosti a duchovních a morálních hodnotách.
Jedním z důležitých Bahá’í principů je poslušnost Bahá’í věřících vládě a zákonům své země. Jako Bahá’í se můžeme jako voliči účastnit celostátních, krajských či komunálních voleb, avšak zdržujeme se členství v politických stranách, hnutích či jednotlivých politických frakcích. Bahá’í mají v politických volbách volit pouze ty, kteří podle jejich názoru přinesou společnosti největší prospěch. Bahá’í mohou sloužit ve státních a veřejných funkcích či úřadech, avšak výkon jejich povolání by měl být v těchto případech zaměřen na čistě administrativní služby a neměl by se spojovat s nějakou politickou funkcí či volební kampaní k získání této funkce. Bahá’í se řídí principem nezapojování se do aktivní stranické politiky, který spojují se zásadou své plné loajality k vládě a úřadům své země. Cílem Bahá’í věřících je budování jednoty lidstva, Bahá’í se snaží budovat model této jednoty pomocí svého Bahá’í správního řádu. Podle Bahá’í názoru je současné politické chování nezbytně omezené, stranické a způsobuje rozdělování mezi lidmi, nikoli jejich spojování. Všechny politické nástroje, které se řídí jenom omezenými aspekty jako je region, národ, rasa, kultury či ideologie, nemohou dlouhodobě a účinně řešit problémy dnešního světa, které jsou svou povahou univerzální a globální. V Bahá’í správě neexistuje rozšířený zvyk volebních kampaní či jmenování určitých lidí k zastávání správních funkcí. Bahá’í volby probíhají v duchovní atmosféře, bez jakýchkoli volebních kampaní a nominací, které nejsou v Bahá’í volbách povoleny.
Bahá’í vidí ve zmatcích a trápení této doby působení dvou současně probíhajících procesů - smrtelných křečí starého řádu, který již nedokáže uspokojovat naléhavé potřeby dnešní společnosti a porodní bolesti nového řádu, jehož hlavním rysem je rostoucí spolupráce mezi lidmi a národy od místní po světovou úroveň. Jako Bahá’í jsme přesvědčeni o tom, že nemocí tohoto věku je nejednota a lékem na tuto nemoc je postupné dosahování jednoty od úrovně rodiny po úroveň spolupráce mezi národy na světové úrovni. Bahá’u’lláhovo učení a jeho praktické uplatňování je již nyní ověřitelným modelem, který lidem ukazuje, že lze této jednoty v různosti dosahovat.
Jako Bahá’í přirovnáváme soužení a nejistotu této doby k soužení a zmatku dospívajícího jedince. Lidstvo jako celek nyní prochází bouřlivým stadiem dospívání a bolestně roste do dospělosti. Úkolem Bahá’í věřících je upozorňovat své bližní na nevyhnutelné působení těchto dvou nesmírně bolestných procesů zániku starého a zrodu nového světového řádu.
Bahá’í představují lidem na všech místech jednoduchý a účinný Bahá’u’lláhův program světoobčanství a moderních společenských a duchovních zásad, který se Bahá’í snaží uplatňovat ve svých životech, ve svých místních a národních společenstvích. S tímto Bahá’í programem se lidé mohou seznámit např. na Bahá’í aktivitách jako jsou duchovní osvěžení, studijní kroužky, hodiny.
Mezi základní Bahá’í zásady patří harmonie mezi vědou a náboženstvím. Věda a náboženství jsou dva vzájemně se doplňující systémy vědění a poznávání světa. Věda a náboženství jsou jako dvě křídla jednoho ptáka. Pouze pokud jsou obě křídla dostatečně silná, může se civilizace vznést k letu. Harmonická spolupráce mezi vědou a náboženstvím, které jsou nejmocnějšími silami lidské civilizace, patří k základním předpokladům pro budování mírové a spravedlivé společnosti.
Nejdůležitější knihou Bahá’í víry je Nejsvětější kniha, která se též persky nazývá Kitáb-i-Aqdas. Jde o knihu Bahá’í zákonů, kterou vlastnoručně napsal Bahá’u’lláh kolem roku 1873 v době svého věznění v ‘Akká ve Svaté zemi. Nejsvětější kniha je napsána arabsky.
Její první oficiální překlad do angličtiny vyšel roku 1992 a od té doby byla přeložena do světových jazyků i do mnoha dalších jazyků národních včetně slovenštiny. Nyní je připravován její český překlad. Nejsvětější kniha je součástí rozsáhlého souboru Bahá’u’lláhových spisů, které tvoří Bahá’í svaté písmo. Bahá’u’lláhovy spisy čítají přibližně 100 svazků. Zabývají se pestrou škálou témat včetně zákonů a zásad týkajících se každodenního chování jedince a správy lidské společnosti. Obsahují rovněž mystické spisy, které pojednávají o rozvoji duše a její cestě vstříc Bohu. Za Bahá’í svaté písmo se rovněž považují spisy Bába a ‘Abdu’l-Baháa.
Bahá’í nadto uznávají a vysoce si váží svatých písem ostatních světových náboženství jako je např. Bible, Korán či Tóra.
Bahá’í víra vznikla v muslimském prostředí, Bahá’u’lláh se narodil do muslimské rodiny a první Bahá’í byli původně muslimové, stejně jako první křesťané původně vyznávali židovskou víru. Lze tedy říci, že Bahá’í víra vznikla v kontextu islámu, stejně jako křesťanství vzniklo v kontextu židovství nebo buddhismus vyrostl v kontextu hinduismu. Bahá’í víra uznává zakladatele islámu Muhammada za nezávislého Posla Božího, uznává Korán za knihu zjevenou Bohem a islám za nedílnou součást procesu postupného zjevování Boží vůle lidstvu, za náboženský systém, který bezprostředně předcházel příchodu Bábí a Bahá’í víry a bezprostředně následoval po příchodu křesťanství. Vzhledem k tomu, že je islám mladším náboženstvím, než je křesťanství, odpovídal v době svého vzniku na potřeby pokročilejšího stádia vývoje lidstva, než tomu bylo při příchodu křesťanství. Islám obsahuje jasné zákony a instituce, které Ježíš v Evangeliu nezavedl. Ježíšovo náboženství převážně kladlo hlavní důraz na osobní chování jedince, na jeho vztah k bližnímu a k Bohu, kdežto Muhammad v Koránu navíc vyzdvihuje důležitost vztahu mezi jedincem a společností. A tento důraz na společnost je ještě dále umocněn Bahá’u’lláhem v jeho programu nového světového řádu, jehož jádrem a modelem je postupně vznikající Bahá’í světové společenství. Jako Bahá’í věříme, že každé náboženství v době svého vzniku odpovídá na potřeby lidstva v dané fázi jeho vývoje, ale zároveň připravuje lidi na příchod dalšího náboženství. Společným účelem křesťanství a islámu tedy bylo připravovat lidi na příchod Bahá’í víry, která je nejnovější kapitolou neustálého Božího vedení. Účelem Bahá’í víry je budování světové a spravedlivé mírové společnosti a příprava lidí na příchod dalšího Posla Božího, který zase lidstvo uvede na další etapu jeho duchovního a společenského vývoje.
Bahá’u’lláh jako první zakladatel světového náboženství výslovně zrušil instituci kněžství.
Každý člověk je jedinečným stvořením, které má k Bohu svůj vlastní vztah a nepotřebuje k tomu prostředníka-kněze, který by měl z titulu své funkce nějaké vyšší postavení, než člověk, který knězem není.
Bahá’u’lláh písemně stanovil základní instituce Bahá’í správního řádu, který spočívá v jedinečném systému volených správních orgánů, které fungují na místní, národní a světové úrovni.Všechny tyto orgány ke svým rozhodnutím dospívají po společné konzultaci svých členů.
Bahá’u’lláh písemně zakázal interpretovat Bahá’í Svaté Písmo, tzn. dávat jiné a skryté významy tomu, co Bahá’u’lláh jasně napsal a překrucovat zjevný význam Svatého textu. Lidé mají právo mít na nějakou pasáž Písma své názory, ale tyto názory by se nikdy neměly prosazovat jako názory oficiální. Interpretaci Svatého textu mohli v Bahá’í víře vykonávat pouze pověření vykladači Bahá’í Písma, kterými byli ‘Abdu’l-Bahá a Shoghi Effendi. Rozdílné výklady Svatých Písem v předcházejících náboženstvích patřily k hlavním příčinám rozdělení všech těchto náboženství na množství denominací a sekt.
Se zákazem interpretace Bahá’í Svatého Písma úzce souvisí nespoléhání se na důvěryhodnost ústní tradice. V Bahá’í víře je závazný pouze a jedině Svatý text, nikoli promluvy, které lidé zaslechli od ústředních postav Bahá’í víry Bába, Bahá’u’lláha a ‘Abdu’l-Baháa a které jimi nebyli posléze písemně schváleny. Rovněž ústní tradice způsobila rozpad starších náboženství na různé sekty.
‘Abdu’l-Bahá to vysvětluje: „Veškerým vyprávěním, která nejsou ověřena Textem, se nemá důvěřovat. Vyprávění vyvolávají zmatek, dokonce i tehdy, jsou-li pravdivá. Pro lid Bahá je autentický Text a jedině Text.“
Bahá’u’lláh na rozdíl ode všech dřívějších zakladatelů světových náboženství vlastnoručně písemně jmenoval svého nástupce, kterého zároveň ustanovil jediným oprávněným vykladačem Bahá’u’lláhova Písma. Tímto Bahá’u’lláhovým nástupcem a vykladačem Písma byl jmenován Bahá’u’lláhův nejstarší syn ‘Abdu’l-Bahá.
Zakladatelé starších náboženství vždy jmenovali své nástupce, ale nikdy tak neučinili písemně. Nikdy však výslovně nejmenovali jediného oprávněného vykladače svého Písma. Z důvodů pochybností o jmenovaném nástupci a vykladači Písma nastaly vždy po smrti zakladatele náboženství různice a spory mezi jeho následovníky, které nevyhnutelně vyústily v rozpad jednotného náboženského společenství na množství odnoží a sekt s různým výkladem Písma a různými vůdci.
Bahá’u’lláh tomuto rozpadu Své Víry důrazně zabránil v posledním spise, který napsal. Tento spis byl jeho poslední vůlí, kterou nazval Kniha Mé Smlouvy. Touto vůlí uzavřel se všemi Svými následovníky závaznou a jednoznačnou Smlouvu, že jediným nástupcem a oprávněným vykladačem Jeho Písma, k němuž se všichni Bahá’í věřící musí po jeho skonu obrátit, je jeho syn ‘Abdu’l-Bahá.
Touto Smlouvou Bahá’u’lláh jako první zakladatel světového náboženství zabránil rozpadu Své Víry na sekty a umožnil jí, aby se stala jednotným celosvětovým společenstvím naplňující základní cíl Bahá’í Víry, kterým je budování jednoty lidstva. ‘Abdu’l-Bahá jmenoval ve Své Poslední vůli svého vnuka Shoghi Efendiho svým nástupcem a pověřeným vykladačem Bahá’í učení. Udělil Shoghi Effendimu titul Strážce Bahá’í Víry.
Shoghi Effendi připravil na konci svého života kampaň celosvětové expanze Bahá’í víry, jejíž cílem bylo zvolit podle Bahá’u’lláhova příkazu nejvyšší volenou instituci Bahá’í Víry, která se nazývá Světový dům spravedlnosti. Tato instituce byla poprvé zvolena roku 1963 a od té doby se k ní pro vedení obracejí všichni Bahá’í věřící a tato instituce zajišťuje jednotu a rozvoj Bahá’í světového společenství.
Bahá’u’lláh výslovně písemně zrušil otroctví. O zrušení otroctví nebyla v žádném ostatním náboženství ani zmínka. Až humanistické smýšlení světových velmocí 19. a 20. století tuto nelidskou praktiku postupně zrušilo.
Bahá’u’lláh uložil všem fyzicky a mentálně zdravým dospělým věřícím povinnost pracovat. Jedná se o náboženskou povinnost, které není zproštěn ani ten, kdo zdědil velký majetek. Bahá’u’lláh zároveň rovněž zcela nově povýšil práci vykonávanou v duchu služby lidem na roveň uctívání Boha.
„Každému z vás se přikazuje zabývat se nějakým druhem zaměstnání jako jsou řemesla, obchod a podobně. Milostivě jsme povznesli zabývaní se takovou prací na roveň uctívání Boha, Pravdivého.“V Bahá’í Víře je rovněž zakázáno žebrání, askeze a je zrušen mnišský život v klášterech. Bahá’u’lláh vyzval mnichy, aby se oženili a vyšli do otevřeného světa ze svých klášterů, jelikož je Bohu milejší, když budou žít mniši pospolu s ostatními lidmi, namísto aby se uzavírali v klášterech.
Svaté knihy ostatních náboženství neurčovaly povinnost rodičů vzdělávat své dcery a syny. Tato záležitost se dříve řešila iniciativou osvícených lidí nebo nověji státním zákonodárstvím, ale pro Bahá’í je vzdělávání dětí náboženskou povinností. Zajímavou zásadou Bahá’í víry je, že rodiče, kteří si z různých důvodů nemohou dovolit dopřát vzdělání všem svým dětem, by měli nechat poskytnout vzdělání alespoň dcerám, protože ty budou jako budoucí matky prvními vychovateli svých dětí.
Bahá’u’lláh jako první zakladatel světového náboženství stanovil jednoženství či monogamii jako jediný možný manželský svazek mezi mužem a ženou.
Bahá’u’lláh také vůbec poprvé v náboženské historii jako nedílnou součást své Víry ustanovil rovnoprávnost mužů a žen a to v době, kdy nikde ani na Západě neměly ženy volební právo a na Východě bylo jejich společenské postavení velmi nízké. Žena byla v 19. století běžně odkazována do role vychovatelky dětí, která nemá být vzdělaná, ale má se starat o domácnost a pečovat o svého muže.
Rovnoprávnost předpokládá, aby ženy a muži měli stejná práva a stejnou možnost se vzdělávat a rozhodovat o věcech veřejných. S přístupem žen do sféry rozhodovatelů o věcech veřejných se snižuje možnost rozpoutání války, protože ženy, které mají možnost opravdu účinně rozhodovat o věcech veřejných, nedovolí, aby se jejich děti posílaly umírat do války.V Bahá’í víře má žena stejné postavení a rovnoprávnost jako muž.
V Bahá’í víře patří k těm nejhorším prohřeškům pomlouvání a hledání chyb na druhých. Bahá’u’lláh píše: „Pomlouvání zháší světlo srdce a zabíjí život duše.“
Bahá’u’lláh v den vyhlášení Svého poselství v iráckém Bagdádu zrušil zákon svaté války. V Bahá’í víře je tedy od samého počátku zakázáno používat zbraní a násilných prostředků pro šíření Bahá’í víry.
Zrušení svaté války je v náboženských zcela ojedinělou věcí, poněvadž všichni dřívější Poslové Boží zákon svaté války umožňovali používat. Bahá’u’lláh zrušením zákona svaté války v památný den Svého Vyhlášení zdůraznil skutečnost, že Jeho učení prosazuje světový mír a jednotu lidstva a je naplněním dávného příslibu o příchodu Knížete Pokoje.