Historie Bahá’í Víry

Bahá’í Víra je nejmladším ze světových nezávislých monoteistických náboženství. Mezi ústřední postavy patří:

Bahá’u’lláh

Je zakladatelem Bahá’í Víry. Slovo „Bahá’u’lláh“ je titul, znamenající „Sláva Boží”. Bahá’í jsou jeho následovníci a spatřují v něm Posla Božího pro tento věk a Přislíbeného všech věků a náboženství.

Bahá’u’lláh se narodil v Teheránu v roce 1817. Většinu svého života strávil v krutém a nespravedlivém vyhnanství a věznění.

Jeho poselství míru, jednoty a spravedlnosti a soubor požadavků jak pro osobní, tak i společenský život budoucí globální společnosti tvoří základ svatých textů Bahá’í Víry.

Bahá’u’lláhovo vyhnanství vyústilo v pobyt ve Svaté zemi, kde strávil zbytek svého života. Bez ohledu na neustálé pronásledování a věznění měla jeho přítomnost a život pronikavý vliv na srdce každého člověka, který se s ním setkal, nebo se dozvěděl o Jeho učení. Tisíce a tisíce lidí se snažily vyhledat Jeho přítomnost.

Bahá’u’lláh zemřel v roce 1892 v Akká, nedaleko Haify, v nynějším Izraeli.

Bližší informace o Bahá’u’lláhově životě naleznete zde.

Historický vývoj

V Bahá’í historii nacházíme sled osobností počínající osobou Bába (1819-1844), Bahá’u’lláhova předchůdce. Po Bahá’u’lláhově skonu vedl společenství až do své smrti v roce 1921 Bahá’u’lláhův syn ‘Abdu’l-Bahá (1844-1921). Poté byl vedením společenství pověřen ‘Abdu’l-Baháúv vnuk Shoghi Effendi (1897-1957) a nakonec vývoj vstoupil do nové fáze, kdy je vedením pověřena volená instituce Světový dům spravedlnosti (poprvé zvolen v roce 1963).